MgA. Roman Šafránek
TOPlist
Bydliště Rošťák a Ateliér Stodola
Bulhary 281
691 89 Bulhary, CZ
e-mail: romansafranek@seznam.cz  
 
 


„Krásný nový svět (When dreams come true)“
Galerie u Dobrého pastýře, Brno, 2006


Výstava Krásný nový svět (When dreams come true) vychází ze skutečnosti, že na začátku jakékoliv cesty většinou bývá nějaký sen, myšlenka, která může směřovat k uskutečnění. Většina snů, které si přejeme vyplnit, je spojena s něčím krásným. Krásný nový svět může být něčím nepřístupným anebo přístupným až po překonání mnoha překážek, ale i něčím, co nás čeká na každém kroku, jenom jsme si toho ještě nepovšimli. Umění zhmotňuje představy jakoby do dalšího světa představ. Ne vždy je zobrazeno něco krásného a ne vždy jsou zobrazovací prostředky krásné. Výstava Krásný nový svět vizualizuje téma uskutečnění snu. Snu jednotlivého člověka nebo celého lidstva. Snu určitého okamžiku nebo celé epochy. Mnohdy je zapotřebí jen určitá modifikace věcí, aby se staly tím, co od nich očekáváme.
Krásný nový svět je svět splněného snu. Snu, který se stal skutečností. Ne vždy se ale sen stane skutečností, ale přesto zůstane stopa po snaze anebo aspoň po myšlence. Cesta k uskutečnění nebývá vždy lehká. Cesty jsou klikaté. Člověk se v průběhu času změní, spolu s okolnostmi, a vizuální podoba světa se změní. Vytváříme stavby, od nichž očekáváme, že budou sloužit určité myšlence a tím je podmíněna jejich podoba. Pořizujeme si věci, které potřebujeme, nebo o nichž si myslíme, že je potřebujeme. a ty věci se potom v průběhu času změní spolu s námi. Někdy je čas může změnit k horšímu, ale některé věci jsou po čase lepší než byly na počátku, jejich neúmyslná proměna jim dodá jinou podobu. Krásné věci nemusí být nové, mohou být nalezeny na smetišti. a to se týká i myšlenek. Krása se musí někdy dlouho hledat, někdy je potřeba ji jenom předložit v pravý čas, poodkrýt její identitu. Jiné jsou sny dětí, jiné dospělých, jiné mužů a jiné žen. Každý člověk má jiný sen, i když jejich přání pramení kromě nich samých z podnětů z okolního světa. V každé epoše byly sny jiné. Některé sny stačí snít, jiné je třeba uskutečnit. Jestliže své sny vizualizujeme, můžeme umožnit druhým, aby je žili.

Nepřejeme si vždy to, co je pro nás nejlepší. Ne každé vyplněné přání znamená lepší svět. Zajímavější může být samotná cesta, než její výsledek. a i cesta může být cílem.

Například být malířem (umělcem) je taková představa, která se někdy může splnit. Zda se splní, to záleží na více okolnostech, a to, že člověk má možnost danou věc studovat je jedna z nich. Název Krásný nový svět je narážkou na dřívější pochopení umění jako něčeho krásného a zpochybnění tohoto pojetí v 70. letech 20. století. Malířství, jako jeden ze starších oborů výtvarného umění, bývá však často s krásou nadále spojováno. Umění čerpá z podoby současného světa, ale i z jeho minulé podoby, a zároveň samo ze sebe. Umělec má na počátku své práce jistou představu, která se v průběhu činnosti a jejího zhmotňování proměňuje.

Část názvu výstavy Krásný nový svět je českým překladem názvu knihy Aldouse Houxleyho Brave New World. i když by překlad měl znít spíše Úplně nový svět, je překlad Krásný nový svět zajímavější a v tomto případě i inspirativnější. V knize se uskutečnil úplně nový svět, který zpřeházel staré pořádky, a podstatu lidstva samu. Byl založen pořádek krásného světa bez utrpení, bez starostí. Ten svět ale nebyl ani tak krásný pro jednotlivého člověka, který v něm potom žil, jako spíš pro samotný nastolený řád. Vůle jednotlivce naprosto zmizela, každý byl predestinován. Byly vlastně potlačeny svobodné myšlenky.

K účasti na výstavě byli vyzváni umělci z okruhu malíře Jiřího Načeradského, který vyučoval na Akademii výtvarných umění v Praze i na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Kateřina Pažoutová
kurátor výstavy
pazoutova@yahoo.com

Každý obraz chápu jako okno do samostatného světa, s vlastními kompozičními, tvarovými i barevnými zákony.

Světlo odkrývá svět i světy obrazů, pokaždé vše, je samo o sobě také zprávou o světech jiných – záblesky z vesmíru staré miliony let; skryté jiskry ducha ve světě hmoty; je možná zárodkem nového proměněného světa nebo světů, které přijdou po konci tohoto našeho.

Daniela Messiereurová
Vše, po čem v životě toužíme, je nalezení určitého místa, kde bychom chtěli žít. To může mít například podobu nějaké země nebo třeba města. Vždycky ale narážíme na své hranice a omezenost takové místo najít a když už ho konečně nalezneme, najít vchod a vstoupit do něj. Náš pohled vždycky zůstává pohledem zvenčí, který je vždycky tak trochu zkreslený. Ten se vyjasní, až když nás někdo uvede dovnitř.

Jana Šimáčková
V posledním roce jsem se mimo jiné v malbě zabývala portréty. Příležitost této výstavy a jejího tématu "Když se sny stanou skutečností" jsem využila k prozkoumání vlastní skutečnosti - "sen" být malířem se stal skutečností. Obraz je mou skutečností roku 2006. Portréty maluji velké, lidské měřítko by bylo příliš popisné, v rysech tváře hledám abstraktní formy a vztahy, které se ve velkém měřítku více uplatňují.

Eliška Jakubíčková, únor 2006
S myšlenkou namalovat sérii portrétních obrazů, které by ztvárňovaly výhradně mé nejbližší pokrevní příbuzné, jsem si pohrávala již delší dobu. Nápad vytvořit z tohoto tématu složený obraz přišel až později. Byl to můj osobni sen, namalovat tyto obrazy. a jsem ráda, že se mi splnil.

Jitka Skočková
Měla jsem jeden „sen“. Podívat se na Dálný Východ. Byla jsem tam už dvakrát. Ať už pak realita vypadá jakkoliv, je dobré snažit se realizovat své sny.
Můj obraz Drak v podstatě není „můj“. Viděla jsem ho na cestě. V Sikkimu, v oblasti na samém severu Indie, na hranicích s Bhútánem jsme navštívili buddhistický klášter. Zdi byly plné maleb, polorozpadlé vlhkem, stářím a nedostatkem správné péče. Nad schodištěm do druhého patra byla zeď, z níž barva již skoro stekla. Byly na ní modrobílé cákance a velmi jemná malba draka. „Přivezla“ jsem ho do Čech. Ne všechny zážitky z Východu byly takto romantické. Člověk se může kochat výhledem na zasněžené osmitisícovky, pak se otočí a omdlí ze smradu, který se line ze skládky uprostřed ulice, na které si hrají malé děti a kde svou jedinou potravu hledají domácí zvířata.
Krásné nemusí být to, co očekáváme, že takové bude. a to se na cestách dá snadno zjistit.

Veronika Černá, 13. 2. 2006
Může to trvat klidně den, měsíc, rok, celý život, než se prvotní nápad, myšlenka a představy v malířově hlavě stanou zhmotněnou skutečností. Dám na vnitřní pocit, osobní výpověď, barevnou a kompoziční harmonii, a to mi umožňuje o jakémkoliv díle říci, ze je krásné. Krása je však relativní jako čas. a ani ten není věčný.

Jiří Kuděla
Akvárium II
Celý obraz je rozdělený na čtyři barvy představující opakující se roční období, plynoucí čas rok za rokem.
Akváriem proplouvají obojživelníci. Někteří na sobě pracují, proměňují se, aby mohli opustit zaběhnutý stereotyp akvária a běžet za uskutečněním svého snu. Důležité je se na této cestě neuštvat.

Jan Nohel
„Recyklace jako životní styl“
„Krása je zkušenost smrti“ (F. X. Šalda)
Právě teď ve chvílích, kdy na Zemi docházejí postupně veškeré zdroje přírodních zásob energie (ropa, plyn, uhlí), si musíme připustit, že by bylo dobré ve větší míře využívat již použitých kumulovaných materiálů ve zboží všeho druhu.
Navrhuji tedy navštívit nesčetná množství skládek za každým městem, odkrýt je a tyto surovinové poklady vytahat a po opětovném zpracování (jakési reinkarnaci), je vrátit civilizaci, třeba i ve formě uměleckých děl. Již se tak samozřejmě děje, ale ve velmi omezené míře.
Umění ve třetím tisíciletí bude nutně reagovat na situaci ve společnosti, jako vždy!? Schwitters, Duchamp, Tinguely, Nepraš a další již vyznačili cestu!
Artefakty samotné možná nebudou prvoplánově krásné, protože jejich krása bude spočívat v člověčím uvědomění procesu vzniku díla.
Výše uvedený proces si bude žádat poučeného a vzdělaného diváka (vnímatele)! Existují snad někde???
„Věci jsou krásné jen při vědomí toho, že jsme při pohledu na ně smrtelní“. ( F. X. Šalda)

Roman Šafránek, Mistřín