Tak do toho jezu určitě vlezu. Jeho mihotající se peřeje oslní můj zrak a já při pohledu, z vody do slunce, uvidím, jak pták přelétá zleva vpravo, od lesa k širé rovině. Spojení člověka s přírodou působí sice zcela nevinně, ale zde v proudu řeky je propojení živlu a lidského umu snad nejsilnější. Řeka sevřena a umravněna, poskytuje proud, který pomáhá v rybím přechodu započetí nového života. Je zdrojem nové životní energie, která se vrací po proudu zpět k širým mořím.

Pozoruji-li jez, mohu podobně, jako Roman rozjímat po celý rok. Jez se jeví ve stále novém světle. Mimo vázanosti člověka k přírodě, odkazuje i k cháronským legendám, o přechodu mezi dvěma světy, kdy se řeka v Bulharech stává pomyslně řekou Léthé a mostek, vedoucí od obce vlevo do širých rovin vpravo, spojuje pomyslný břeh živých a mrtvých.

Malířský cyklus, Jez Bulhary!, je motivován osobní uměleckou snahou o zachycení rozličných přírodních atmosfér, s motivací být neustále překvapován novým výsledkem. Roman je uhranut možností volné tvorby, s cílem prostě si „zamalovat“. Chce se malbou bavit a zároveň je fascinován objevováním, novými možnostmi formátu a novými technikami. Roman tvoří v cyklech a současný cyklus je, svou lyričností předzvěstí tvorby v odlišných formátech.

Romanova cesta malíře – experimentátora, je vše určujícím momentem jeho obsáhlé tvorby, která se stává zdrojem jeho pedagogické činnosti.

Tajemná stodola v Bulharech je svébytnou laboratoří, ve které vznikají úchvatné malby stejně jako průzkumy jeho pedagogických cest. Cest vedoucích k nezávislosti, svébytnosti a bezbřehé originalitě. Cest, které utváří duši citlivého jedince, jemuž není cizí osud lidský ani božský.

Petr Němec, kurátor výstavy, 17. 9. 2025